Un siz um tund tämmõn vastõ ikš jo sūr tōvaz. Un täis ta um taplõn tämmõn vastõ eņtš mȭkõks, kuņtš tōvaz ei paikõl un täiz vȯļ ikš nūoŗizānd sǟl. Ii 1. Kēzarõn vȯļți kuolm pȯigõ. Kakš tāžti lǟdõ izbroutšõm, izā nuoŗim pȯigõ iz vēļ. Izā vēļõn perizõks ka, andõn mȭk iņņiz - ku sīeks raļļõb, siz mitikš vastõ äb ūo. Pūŗitõnõd pids mierda. Vȯza loppõn järā. Lǟnõd mā pǟl vȯtšõm mõtsalūomõ, kakš vaņimizt veļļõ ītõ riekkõ, nuoŗim eņtš riekkõ. Nuoŗim lǟnd. Tund selli tōvaz. Mȭkõks vētšiņțõn vastõ, tōvaz īend paikõl un nuoŗizand vastõ: “Minst sa päzist, bet jedsõ…” Nuoŗim (pūoga) lǟnd jedspeḑi. Täiz jo sūr tōvaz vastõ. Täiz vētšiņțõn mȭkõks, tund nuoŗizand un kītõn, ku vel lēji, äb tīeda, mis līji. Lǟnd jedspeḑi, tund kuolmõz tōvaz vastõ. Mȭkõkd nuoraļļõn, kuņtš iend paikõl, se tōvaz. Ibbi sātõn täm tubbõ sǟl vȯļļi kuŗe sizal, laz läk käp jūr sǟl juva käddõl vȯļļi glāz, juogõ joudõ, sieda laz juog; äbjuvan vȯļļi mȭk, sieks laz raļļõg pǟ mā sie kuŗen. Vȯnd nädiļ un tund ulz.