Rǭntõd ä’b ūotõ amād interesentliztõn kä’ddõsǭdõb.
kä’dkuorrõl jū’odõ
kä’dkuorrõl kǟ’dõ
Kä’dkuorrõl ne võikstõ pǟgiņ kāndidi ulzõ murdõ.
kǟ’dõ kui sukādõks
kǟ’mõ pānda
kilās kǟ’dõ
pi’ds kīeta kǟ’dõ
skūolsõ kǟ’dõ
tagān kǟ’dõ
Läpš īrgõb kǟ’dõ
Ta ke’i mä’d jūs.
Ta kǟ’b kä’dstõ kä’ddõ: ikš sīnda mīļiņțõb, tuoi mīļiņțõb.
Ta kǟ’b ne’i ku kīela, ä’b kunāgõst īe paikõl.
Amād tīeažād at mi’nnõn kä’dpierāst.
Ta pa’ņ tikkiž ažād kä’dpierrõ.
pǟva kä’ds istõ
Si’n rǭntõz u’m mi’n kä’ds.
kädst kä’ddõ
ī’dst kä’dst tuoizõ
kä’dst jarā lǟ’dõ
Kīen kä’dst sa said sīe rǭntõ?
Lešti ve’jjõm vadāks līvlizt vȯ’ļļid oppõnd sǭrlizt kä’dst.
Naizõn vȯnd sūr jūŗšti vežā kä’dvardõl.
kä’dvaŗž – a’bbõ sǭņ
Ta mūrdiz kä’dvard kațki.
Kä’dvaŗž, ta ä’b ūo jū’rõ umbõltõd.
Attõ seļļizt kä’dvārdõd, mis viedāb kīndõrbūst sǭņõ, la’z vȯlkõ jo lem, a’ž ä’b ūo seļļi jak.